Instantní Fotograf

Víte vy co, tenhle život je prostě svinstvo. Asi nikdy mě úplně nepřestane trýznit fakt, že jsem se narodil zrovna do města. A prosím, fakt mě neunavujte těma blbejma "výhodama", který lidem vždycky vytanou na mysli když jim o tomhle povídám, že tu mám aspoň spostu různejch možností a svobody. A jaký prosimvás? Každej z nás se ne tak úplně dobrovolně narodil do světa, který pro nás vytvořili naši předchůdci. Proč každej jinej zvířecí druh umí fungovat symbioticky? Proč všichni až na lidi fungují jako jedna velká skupina, která má na paměti nejen blaho jedince ale i blaho celku, protože aniž by "chápali" rozumí, že je jedno na druhém naprosto závislé? Všude se bleptá o nějakym pokroku. A kde ten pokrok je? Jasný, je tady spousta nesporných výhod jako že můžeme poznávat i hlubiny moře a vesmíru, ale je to teďka potřeba? Umíme z jediný buňky vytvořit nový srdce a dát ho člověku, aby nemusel umřít. Ale proč? Nechápejte mě špatně, všechny tyhle věci jsou vážně pozoruhodný, fascinující a spoustu dalších přídavných jmen. Já za těmi pokroky ale vidím strašně špatný důvody. Lidi se vydávají na strašný vzdálenosti, aniž by zjistili, co mají přímo pod nosem. Tvoří si nový srdce, místo aby přijali fakt svojí vlastní mortality. Všechny tyhle "pokroky" motivují špatný lidský vlastnosti, jako je lenost, majetnictví a strach. Asi je pěkný žít pár dalších let, lpít na životě jako kdyby snad smrt nebyla úplně stejně přirozená. Všechno se snažíme obsáhnout, osvojit si, ovládnout a vlastnit. Lidi jsou ten nejd***lnější druh na tváři týhle nádherný země. Za každou věcí co dělají jsou buď peníze a nebo jiný zištný důvody. Přitom když se jich zeptáte, každej d***l vám řekne, že nikdo není dokonalej a proto to tak je. Vážně lidi? Vážně? Podívejte se trochu kolem sebe, příroda je dokonalá sakra. Všechno tam má svůj důvod, funguje v celku všeho, v rovnováze a naprostý dokonalosti a i lidé jsou děti přírody. Jsme stvořeni k dokonalosti ale někde se to bohužel zvrtlo. Někde v tom procesu kdy se rozšířovali schopnosti našeho mozku začli mít lidi asi pocit, že co není komplikovaný nemá smysl. Někde se to úplně komplet pokazilo a z dětí přírody se stali naprosto nevděčný spratci. Hodně z Vás si myslí, že lidi jsou na přírodě závislí a tak příjde bod, kdy nám to všechno vrátí ale to se nestane a celej tenhle koncept je jen další d***lní omluva toho, proč sedíte na prdeli a nic neděláte. Příroda nám to jednou nevrátí, je to úplně to stejný bezpráví co lidé páchají na lidech a dokud mu budem jen přihlížet, bude se dít. Stromy nahradí stroje co fungují "stejně", jednou tu bude poslední park plnej zeleně oplocenej betonovejma zdma se vstupnym kam se lidi budou chodit dívat na to, jaká kdysi byla příroda. Umíme vytvořit lidský srdce a tak nahradíme časem i to naší planety. Každej problém vyvážíme naší zrůdnou a nepřirozenou protiváhou proudící z naprostýho nepochopení všeho kolem nás zatímco budem v opojení z pomyslný velikosti našeho vlastního vědění. Přitom po vás nikdo nechce, abyste svůj zadek zvedli a šli zachránit svět. Abyste mohli udělat změnu, svůj zadek nemusíte dokonce zvedat vůbec. Co tvoří svět kolem vás? No přece vy! Každej z vás má svůj hlas a svoje rozhodnutí a vším co děláte podporujete buď jednu a nebo druhou stranu. Stranu rovnováhy nebo stranu nepřirozenejch náhražek a života, kterej byl ve svý jednoduchosti naprosto dokonalej ale jednou nám prostě přestal stačit a tak jsme ho prostě zničili a snažíme se vybudovat strojenou dokonalost. Je to asi stejnej rozdíl jako když někomu řeknete aby se usmál a nebo když ho doopravdy rozesmějete, to první prostě nikdy nebude ono. Když každej z vás změní sebe, způsob jak všechno vnímá a posuzuje, měníte svět. Uvědomte si to. Od první vteřiny co jsem se narodil na mě působila miliarda vlivů, dělajících ze mě otroka. Ještě jsem ani nechodil do školky a rodiče do mě už ve svojí nevědomosti lily colu, protože to tehdy bylo cool a pít coolu znamenalo bejt na výši. Vedli mě ke škole a k poslušnosti vůči systému. Omlouvejte si to jak chcete, ale na tohle žádná výmluva neexistuje. To jak vnímáte vy neovlivňuje jen vás a celej svět ted, ovlivňuje to naprosto všechno. To co bylo, to co je, to co bude po nás. Každej malej život jednotlivce ovlivňuje ten obrovsky nepředstavitelnej vesmírnej celek naprosto všeho, stejně jako dokáže vlna vzduchu z motýlích křídel změnit celej řetězec událostí v nekonečnym toku času. Naše rozhodnutí a smýšlení ovlivňuje něco obrovsky důležitýho, kriticky podstatnýho a ve svý velkosti naprosto nepředstavitelnýho a fantastickýho. My se nemáme snažit jít proti přírodě, máme se snažit jít s ní. Naše vědomosti nám nemají sloužit k úniku před smrtí, mají nám umožnit přijmout její nevyhnutelnost a v její čas ji pozdravit jako starého přítele a odejít s ní za novou formou vědomí. Nemají sloužit k útěkům do vesmíru, ale k tomu najít něco hluboko ve svém nitru. To je to, co bychom měli dělat. Snažit se lépe rozmět tomu obrovskýmu nepředstavitelnu, cítit že všechno kolem nás jsme my a my jsme všechno kolem nás a snaži se při všem co děláme na všechno kolem nás myslet stejně, jako myslíme na sebe. A zároveň myslet na všechno před námi a na vše po nás. Považujeme se za nejchytřejší druh na planetě ale tuhle základní pravdu nechápe téměř nikdo z nás a přece ta "nejprimitivnější" zvířata, na jejichž formu chápání se díváme svrchu ano. Ta nikdy neměla problém ji chápat, protože v jejich jednoduchosti je dokonalost jejich vědomí a bytí, která je opět komplexní nad naše chápání. Výtvory zištných důvodů dali tvorbu penězům a ty se stali dalším zištným důvodem. Droga, na které je závislej jen někdo je špatná. Jenže droga, na který je závislá polovina celé populace, cukr, ta je v pohodě. Správnost věcí posuzujeme podle počtu lidí, co to dělá stejně místo abychom ji posuzovali na základě vlastního úsudku. Na světě je tolik zvěrstev, jako nemoci které nefungují jinak, než firmy. Jen tvoří zisk. O zvěrstvech se vždy mlčí, dokud vydělávají peníze. Pro vás jsou lidé hromadící jmění frajeři, pro mě jsou to hlupáci, kteří nikdy nepochopili skutečnou pravdu a zasvětili svůj život střádání materiálna bez skutečného smyslu a všem do jednoho to bylo na smrtelný posteli stoprocentně líto. Na světě jsou náboženství, která fungují jen jako obchody s nadějí a nebo prostředek, jak ovládat obrovské masy lidí a přitom byl náš "primitivní" život rájem a "moderní" doba jablkem, kterým jsme se s dokonalostí rozloučili. Napsal jsem to už strašně dlouze a stejně jsem nevypsal ani miliontinu z toho, na co myslím a ta se ani zdaleka neblízí miliontině toho, co chci skutečně říct. Nikdy nebudu spokojenej, ať už budu psát jakkoliv dlouho a tak mi nezbývá než doufat, že tohle bude v některých případech blízko některým vaším srdcím a duším. Neříkám, že se máme vracet zpátky, nebo že už nikdo z nás nemá naději. Pořád jsme stvoření dokonalosti a když začneme jinak smýšlet, všechny naše vynálezy naberou jinou formu, některé se ztratí a jiné nové naopak povstanou. Změní se to co za sebou necháváme, to co je i to co budeme předávat těm, co příjdou po nás. Změní se úplně všechno a třeba se navrátíme ke svojí prvotní dokonalosti a rovnováze. Třeba to je ten důvod, proč k nám ze stařičkýho vesmíru nikdo nepřiletěl, třeba vyšší bytosti téhle pravdě rozumí a tak nikdy neměli potřebu nikam létat protože mají zatím stále plno práce pochopit to, co mají doma a dokud my nechápeme ten fragment, na kterém žijeme, má smysl létat jinam pro nás? Jsme v červený knize. Stal se z nás druh, který je ve fázi, kdy bude muset začít bojovat za svoje přirozený prostředí. Jsme ve stejný pozici, jako opičky a zvířátka, kterým kácí les a oni nemají kde žít. Jako ryby, kterým znečišťují vodu a ony umírají. Pomaličku a v nevědomí, co se vlastně skutečně děje. Možná se vám tohle všechno bude zdát jako blepty, prosím.. máte na to právo. Jen si pamatujte, jste vším a všechno je vámi.

Včera jsme s Amí vytvořili událost, kdy jsme chtěli zajít s krabicákem a paklíkem cigaret ze lidmi bez domova a připít si s nimi na nový rok. Vytvořili jsme ji pozdě, a tak jsme ji nakonec zrušili a nechali si ji pro sebe. Dnes jsme po výborném oběde u Amunky naplnili co jsme chtěli, krabicák v tescu vyzvedli a zašli tam, kam jsme potřebovali. Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik neuvěřitelně stupidních mantinelů a omezení si dokážeme vytvářet a nastavovat v mezilidské komunikaci a jak moc svrchu se na lidi umíme dívat jen proto, že jsou v něčem trošku jiní, než jsme my. Přišli jsme si připít kousek od Hlaváku a abych byl naprosto upřímný, s těmi lidmi co tam stáli jsem si rozuměl o mnoho víc, než si rozumím s lidmi z "vyšších vrstev" a lidmi obecně. Takovejch příbehů co mají, tolik rozhledu, co jim poskytuje život bez střechy nad hlavou. Občas se prostě musím jen zastavit a říct si, sakra, já fakt musím přehodnotit snad milion věcí, který v životě nějakým způsobem vnímám a pořád být ve střehu, aby mi tahle všudypřítomně hloupá společnost nevštípila obecně přijatej názor, kterej je naprosto bez logiky. Třeba tenhle pán bydlí už přes destíku let v lese, což je pro drtivou většinu z nás naprosto nepředstavitelný a přesto kreslí na trička a skvělé obrázky na papír, kterými nás vůbec neváhal obdarovat a tak mám teď jeden doma. Lidi "co nemaj nic" umí být často mnohem vřelejší, než ti "co mají všechno" protože si uvědomují skutečnou hodnotu toho, co máme a je pro ně mnohem jednoduší protřídit věci, který nemají žádnej smysl od těch, co jsou kriticky důležitý. Dostali jsme od nich snad nejupřímnější přání do nového roku, ke štěstí a k úspěchům a x podání ruky a x různejch příběhů, který s námi chtěli sdílet, protože je většina lidí prostě naprosto ignoruje a to nadšení z toho, že někdo "mladej jako jsme my" jim přišel popřát, připít si s nima a prostě se vůbec zajímali o to, kdo jsou bylo až neuvěřitelný. Chtěl bych vám všem prostě popřát všechno nejúžasnější do nového roku a co víc, chtěl bych vám do nového roku i vnuknout pár novejch myšlenek a těmi jsou.. nikdy se nedívejte na nikoho svrchu, protože nevíte, jaký má příběh. Nikdy nikoho nesuďte, protože neznáte všechny okolnosti a nikdy je znát nebudete. Vždy mějte otevřené srdce, nehleďe na to do jakého nebezpečí, že vás to nakonec bude bolet vás to staví, protože v konečnym důsledku to za to vždycky stojí. Nedávejte si žádný předsevzetí do novýho roku, žijte tak celej rok a hlavně, buďte naprosto upřímný ke všem ostatním a hlavně, hlavně buďte upřímní k sobě. Buďte změnou, kterou chcete vidět ve světě protože tohle pořekadlo má fakt smysl. Nikdy nepochybujte o ničem, co skutečně chcete. Nešetřete vlídnými slovy ani tím, co se říct musí. Zapomeňte na strach, protože na ten je život příliš krátkej a popadněte každou možnost, která se vám zlíbí nehledě na cokoliv okolo. Zkurveně šťastnej přelom do novýho roku a absurdně euforický štěstí vám přeje, váš Instantní.

sometimes we feel like we're turning into nothing and disappearing like smoke in a windy day when in fact, it's just opportunity to become anything we want.

Seznamte se s Melounkem, nejemotivnější vílou co znám.