Rétoriku dnes v České republice vyučují především lektoři s hereckým zaměřením. Proto se soustředí zejména na prezentační dovednosti, tedy práci s hlasem, artikulaci a neverbální komunikaci. Rétorika na bázi hereckých cvičení však zahrnuje pouze třetinu disciplín skutečné rétoriky. Většina lidí však tyto, bezesporu užitečné dovednosti v takovém detailu ani nepotřebuje, a mnohem více využijí další
stránky rétoriky, (například argumentační či paměťové techniky), které jim tento přístup nenabízí. Jako většina vědních oborů má i rétorika kořeny v antickém starověku, kdy bylo řečnické umění součástí obecné vzdělanosti a na úspěchu rétora často závisela nejen významná politická rozhodnutí, ale i lidské životy. Řečníkův projev musel tedy vždy být srozumitelný, přesvědčivý a zapamatovatelný. V našich kurzech využíváme veškerého umění antických mistrů rétoriky a doplňujeme je o nejnovější poznatky v oblasti fungování lidského mozku, psychologie člověka a paměti. Inventio – Invence a argumentace (CO říkat - stanovení tématu, vymyšlení a vypilování argumentu)
Dispositio – Uspořádání a struktura (uspořádání jednotlivých prvků přednášky či prezentace pro dosažení jejího maximálního účinku na posluchače; vytvoření maximálně efektivní struktury přednášky či prezentace)
Elocutio – Styl a jazyk (JAK říkat to, co chceme říkat – jak vyjádřit myšlenky jazykem a jak svůj jazyk přizpůsobit danému komunikačnímu cíli. Patří sem metaforika, rétorické obraty, apod.) Pronuntiatio – Výslovnost a intonace (práce s hlasovým projevem včetně srozumitelnosti, rychlosti, intonace)
Memoria – Paměť a zapamatovatelnost (práce s pamětí – mnemotechniky k pronášení projevů zpaměti a práce se strukturou projevu vedoucí k jeho maximální zapamatovatelnosti u publika)
Actio – Hlas a prezentace (práce s hlasem, kontrola hlasového tónu, výšky a intenzity, neverbální komunikace)
