MORITZ BAKER

Necelé 4 miliony kusů za 70 let. A přesto na ně čekáte u hodináře měsíce.

Rolex v roce 1953 potřeboval hodinky pro potápěče. Výsledkem byl Submariner, vodotěsný do 300 m, s otočným kroužkem pro měření času pod vodou a luminiscenčními indexy čitelnými v hlubině. Žádná dekorace navíc. Každý detail má funkci. Design se nezměnil dodnes.

Pak se stalo něco, co Rolex neplánoval.

Jacques Cousteau je nosil při natáčení pod vodou a nebyla to náhoda, byl přímo u jejich zrodu. Sean Connery jako Bond ve Dr. No v roce 1962 je měl na zápěstí v první scéně prvního filmu. Steve McQueen taky. Najednou to nebyly jen potápěčské hodinky. Byl to tichý signál. Člověk, který ví, co chce. Bez křiku.

Submariner existuje ve dvou základních verzích, bez data pro puristy, kteří chtějí čistý symetrický číselník, a s lupou nad okénkem data pro ty, kdo je nosí každý den. Pak je tu "Starbucks" se zeleným keramickým kroužkem a "Bluesy" se dvoutónovým zlatým, každá jiná kapitola stejného příběhu.
Retail dnes začíná na zhruba 240 000 Kč. Na sekundárním trhu neklesnou, naopak, obchodují se konzistentně nad retailem. Vintage kusy ze 60. let s originálním černým číselníkem se prodávají přes milion, vzácné kousky s ciferníkem zhnědlým věkem klidně za dva.

Je to jediný design v historii hodinek, který byl zároveň nástrojem pro potápěče, symbolem špionáže a konzervativním kancelářským standardem. Ve stejnou dobu. Pro úplně různé lidi.

Dobrý design se zhodnocuje.

Nejlepší SL, který kdy Mercedes postavil.

Bruno Sacco věřil, že dobré auto nepotřebuje křičet. Žádné zbytečné linie, žádné hrany pro efekt. Jen napjatá karosérie, nízká příď a dlouhá kapota, která říká přesně to, co má. Silueta, která nevypadala jako kompromis mezi sportem a luxusem, ale jako důkaz, že ten kompromis nikdy nemusel existovat. Dnes, třicet pět let po premiéře v Ženevě, vypadá nadčasověji než většina aut navržených po něm. To se nestává náhodou.

Daimler-Benz do vývoje investoval deset let a víc peněz než do čehokoli předtím. Skrytý roll-over oblouk za sedadly, který se při převrácení automaticky vysunul za zlomek sekundy. Elektrohydraulický softtop, hliníkový hardtop v ceně. Karosérie navržená tak, aby při správné péči vydržela klidně dalších sto let.

Verzí šlo několik. Na začátku 300 SL a silnější 300 SL-24. Později SL 600 s dvanáctiválcem a na vrcholu SL 73 AMG, pár desítek kusů, sedm a půl litru, přes pět set koní.

Sweet spot je SL 500 po druhém faceliftu z roku 1998. Pětistupňový automat, osmiválec, nappa kůže. Nejlepší konfigurace na každodenní provoz a zároveň nejprodávanější verze celé série.

Mercedes už nikdy nic takového nepostaví. SL z let 1989 až 2001 (interně označovaný R129) vznikl v době, kdy ekonomické oddělení ještě nemělo poslední slovo. Kdy pouze nejlepší bylo považováno za dost dobré. Výsledek je auto, které za dvacet let bude stát v galerii vedle největších designových ikon století.

Nejlepší SL, který kdy Mercedes postavil.

Bruno Sacco věřil, že dobré auto nepotřebuje křičet. Žádné zbytečné linie, žádné hrany pro efekt. Jen napjatá karosérie, nízká příď a dlouhá kapota, která říká přesně to, co má. Silueta, která nevypadala jako kompromis mezi sportem a luxusem, ale jako důkaz, že ten kompromis nikdy nemusel existovat. Dnes, třicet pět let po premiéře v Ženevě, vypadá nadčasověji než většina aut navržených po něm. To se nestává náhodou.

Daimler-Benz do vývoje investoval deset let a víc peněz než do čehokoli předtím. Skrytý roll-over oblouk za sedadly, který se při převrácení automaticky vysunul za zlomek sekundy. Elektrohydraulický softtop, hliníkový hardtop v ceně. Karosérie navržená tak, aby při správné péči vydržela klidně dalších sto let.

Verzí šlo několik. Na začátku 300 SL a silnější 300 SL-24. Později SL 600 s dvanáctiválcem a na vrcholu SL 73 AMG, pětaosmdesát kusů, sedm a půl litrů, pět set koní.

Sweet spot je SL 500 po druhém faceliftu z roku 1998. Pětistupňový automat, osmiválec, nappa kůže. Nejlepší konfigurace na každodenní provoz a zároveň nejprodávanější verze celé série.

Mercedes už nikdy nic takového nepostaví. SL z let 1989 až 2001 (interně označovaný R129) vznikl v době, kdy ekonomické oddělení ještě nemělo poslední slovo. Kdy pouze nejlepší bylo považováno za dost dobré. Výsledek je auto, které za dvacet let bude stát v galerii vedle největších designových ikon století.