Arlette de Voile

Spojit pracovní a umělecký život je někdy fakt výzva! Důkazem toho budiž tento malý obrázek, na kterém jsem střídavě pracovala přes půl roku. Vážně bych se v tomhle měla zlepšit. 😄😇

Přemýšlím, že si po pěti letech zase dám třicetidenní challenge – alespoň hodinu denně na kreslení a malbu. Co myslíte, přidá se někdo? 🎨

V každém případě tvorbě zdar, a i všem, kdo s tímhle strugglí stejně jako já!


❤️

Stáli jsme jen tak naproti sobě, s lehkostí bytí a úsměvy na tvářích hleděli jsme si do očí. Neznala jsem tě, však z neznámého stal ses mým bližním. Náš smích pak tančíval ve vzduchu, jenž stával se nám opojným.

Tvé vlasy ozářilo slunce a já, oslepena, viděla anděla. Svatozář skvěla se na tvém temeni jak věnec z bílého máku a brugmansie, a tys na mě hleděl s láskou tobě vlastní.

Seděla jsem na zemi a nevím, kdes byl ty. Daleko, příliš daleko.
Sám, utopen vlastní smrtelností, udušen lidstvím svých bližních, umlčen mlčenlivostí všech hlasů – krom toho svého.

Neviděla jsem tě.
Odpustils.

Černým závojem přikryls' mi hlavu. Šeptals mi v listí, mlčel v zemi.
Stála jsem naproti tobě, s těžkostí v srdci a slzami v duši.

Poznala jsem tě. A poslouchám.
Slyším, jak v dáli vyje vlk.

Tuto kopii jsem chtěla sdílet již dávno, ale fotografie konečného výsledku jsem si zašantročila do propadlišť mé galerie (a že jsou hluboké). Jak to ale osud umí zařídit, objevila jsem je v ten pravý čas!

Je to kopie sv. Barbory z Archy Puchnerovy od Mikuláše Puchnera – má stará školní práce, díky které jsem si zkusila techniku temperou na desku a také zlacení. No, a svatá Barbora je mimo jiné ochránkyní pyrotechniků a dělostřelců. Tak snad nám při všech těch novoročních ohňostrojích a rachejtlích přinese do nového roku ochranu i štěstí! ✨🎇