Free Trekk

Sao Miguel není vyhlášený pouze pěstováním ananasu🍍🍍🍍🍍, ale je především proslulý svou nejstarší čajovou plantáží v Evropě. Když si představíte čajové plantáže, určitě se Vám okamžitě vybaví ASIE, ale nejstarší čajová plantáž Evropy je ukrytá uprostřed Atlantiku na Azorských ostrovech, konkrétně na ostrově SAO MIGUEL. Chá Gorreana produkuje skvělý čaj, je to nejbiologičtější čaj na světě.

A protože Vaše plány řídí na Azorech počasí, jedním telefonem mi agent zrušil výlet na velryby a druhým hovorem jsem měl zrušený ponor, byl jsem nucen změnit okamžitě plány a tak jsem se vydal na čajové plantáže, které jsem spojil i s trekem. Tyto plantáže jsou nejstarší v celé Evropě a na pěstování zde je ideální klima. Často tu prší, celoročně teploty neklesají k bodům mrazu a navíc je zde minerální sopečná půda.
Ale pokud si to tady chcete fakt užít úplně naplno, vydejte se asi na 1,5 hodinový trek okolo plantáže. Zažijete klid a pohledy ze shora si fakt vychutnáte. Délka treku je 3,5 km. Pak si můžete udělat exkurzi po továrně nebo si jen vychutnat šálek caje v restauraci.

WOW, to byl dneska den!! Počasí se naprosto vydařilo a vydrželo až do večera, což tady na Azorech je jev téměř vzácný.

V plánu bylo navštívit, omrknout a když počasí dá udělat trek kolem SETE CIDADES. No uvidíme, jedeme směr západ ostrova SAO MIGUEL, kde v jeho cípu se SETE CIDADES nachází. Byl jsem zde již před léty s Marci, když jsem byl na AZORECH poprvé v roce 2022. A to na obdivování moc času nebylo. Přišel mrak a bylo po vyhlídce :-).

SETE CIDADES je monumentální hluboký sopečný kráter, kde na dně kaldery (kráteru) jsou hned dvě jezera. Lagoa Azul a Lagoa Verde. Přelož modré a zelené jezero. Je to ikonické místo s několika nádhernými vyhlídkami na obě tyto jezera, ale většinou není moc času si tyto vyhlídky dostatečně vychutnat. Výhledy vám buď kazí davy turistů nebo mraky. Je to jedno z nejvíce vyhledávaných míst a podle toho to tady někdy vypadá.

Dole v údolí je dnes stejnojmenná vesnice či městečko Sete Cidades, kde se dá něco malého koupit, posedět v kavárně, je tam pošta a malinké turistické centrum, kde je možnost půjčit si kolo. Dole kolem jezera Lagoa Azul je kolem jezera cestička, kde je možná turistika, ale spíše je lepší využít kolo, protože jezero je celkem velké. Sousední jezero Lagoa Verde je menší a trasa kolem není, protože z jedné strany je strmý útes a prales, nicméně dá se zhruba za 1,5 až dvě hodiny obejít kolem dokola pěšky, ale je to celkem adrenalin.

Celé toto ikonické místo je vyhledávané také kvůli turistice, jsou zde treky, které vedou podél hrany kráteru až dolů do městečka, zpět můžete po silnici, která se klikati vzhůru k některé z vyhlídek nebo je možné využít taxi. Trekovat se dá samozřejmě i dole na dně kráteru kolem jezer. Ale o tom příště.

Tak konečně zase "doma" na Azorech. Původně jsem tady plánoval být hlavně, abych konečně navštívil ostrov CORVO, oživil vzpomínky z ostrova Flores. Bohužel okolnosti se změnily, tak jsem byl nucen svůj pobyt zde zredukovat o pět dní. Měl jsem zde být již od úterý, ale přiletěl až dnes. Takže změna plánu!!! Budu se věnovat pouze ostrovu SAO MIGUEL, tady je furt co dělat.

Co je unikátní zde na Sao Miguel je pěstování ANANASU🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍🍍. Je to naprostý unikát v Evropě. Je to jediné místo, kde se takto ananas pěstuje . Výhradně se pěstuje ve sklenících téměř v centru města. Dneska jsem byl na třech farmách. Santo Antonio, A.Aruda Azores a již dobře známá Plantacao de Ananas, kde jsem byl již v prosinci s Marcelkou. Dnes zde poprvé sólo.
Azorský ananas je menší, ale aromatičtější než tropické odrůdy. Pěstuje se ve vulkanické půdě plné minerálů, je kyselejší, ale velmi svěží. Z ananasu se zde vyrábí mnoho produktů, džemy, zmrzliny, džusy, ocet, pivo, vodka, likéry. Vše můžete přímo v prodejnách ochutnat.
Celý proces pěstování ananasu trvá 2 roky, takže od zasazení až po konzumaci je to delší proces než u tropického

Velikonoce v SOLNÉ KOMOŘE na ferratách.

To byly ďábelsky strávené Velikonoce. Vše jen díky náhodě a odpovědi na nenápadnou výzvu na facebooku "přidej se k nám na ferraty do Solné komory" Odpovídám, že bych jel a přidal se, během hodinky komunikujeme, domlouváme podrobnosti a za další hodinku už sedím v autě směr mé milované Rakousko, přesně oblast Solné komory, kolem jezera GosauSee.
Byl jsem zde tolikrát s mými dětmi Šimonkem a Terezkou, s přáteli, s Marcelkou, byl jsem zde s lidmi, které jsem miloval a stále miluji.

A najednou sedím v autě a směřuji na víkend za lidmi, které jsem nikdy neviděl, za Laurou, Ondrou, Martinem a Bětkou.

V plánu jsou celý prodloužený víkend, lézt feratty. Ale je přece brzy, říkám si, ferraty jsem vždy lezl až v druhé polovině května. Laura mě ujišťuje, že tam byla před týdnem a že je to v pohodě.

Když přijíždím do městečka Gmundem, vítá mě mohutný Traunstain, který je celkem pod sněhem. Tento gigantický kopec působí jako OBR, který dohlíží na ostatní kopce v Solné komoře. Mám na něho krásné vzpomínky, když jsem ho lezl s mým obrovským kamarádem Danem Trskem. Trochu znejistím. Jedu dál, míjím TraunSee, AtterSee, přijíždím do městečka Bad Goisern, kde je krásný výhled nad nedaleký kopec Predigstuhl, kde jsou tři ferraty, které máme v plánu. Predikstuhl je komplet pod sněhem!!! Nikdy jsem feraty ve sněhu nelezl. Uvidím co má Laura v plánu, ale feratty Mein Land, Dein Land a Leadership Predigtstuhl, které vedou na zmíněný Predigstuhl určitě né.

Máme sraz kolem 17,00 hod pod GosauSee, u menšího jezírka, kde jsou údajně ferraty. Tolik let tady jezdím, ale o této lokalitě jsem neslyšel.
Přijíždí Laura s Ondrou a oznamují mě, že jdeme ještě teď lézt. Ok, říkám si to bude něco kratšího, maximálně na hodinku, vzhledem kolik je hodin. Jdeme k nedaleké skále, kde je ferrata SCHMIEDSTEIG 640m dlouhá s označením C. No jo, ale nejprve se k ferratě musíme dostat. Brodíme se ve sněhu, kolikrát jsem zapadl po kolena do sněhu, boty i rukavice mám totálně mokré. Dojdeme k ferratě a za stávajících podmínek se mi moc nechce, ale záhy cvakám karabiny na ocelové lano a lezu. Začátek kompletní travers po mokré skále, až teď si uvědomuji, že 640m dlouhá ferrata je celkem dost, na to že je skoro 6. Nakonec nám výstup se sestupem trvá cca 3 hodiny, takže se vracíme za svitu čelovek. Protože je to expedice na PUNK, jedem spát na parkoviště k jezeru Hallstatt.

Ráno po lehké snídani vyrážíme pod kopec PREDIGTSTUHL, kde se máme potkat s Bětkou a Martinem. Z Bad Goisernu stoupáme pro mne známou cestou směr ferrata EWIGE WAND. Je to kraťoučká ferrata, ale maximálně vzdušná a trochu silová. Ale velmi příjemná s překrásnými výhledy do údolí, na okolní kopce a jezero. Tuto ferratu všem doporučuji. Po vylezení jedeme autama na horní parkoviště, kde potkáváme Martina s Bětkou. Plán je ferata Main Land Dain Land. Tato ferrata má naprosto vše. Začátek v úzké štěrbině ve skále, žebříky, velmi silové úseky, přejití ocelového lana, je asi na 40 min. Ale v zimě ji očividně nikdo nešel!! Všude mraky sněhu, takže jen se k ní dostat, bylo docela náročné. Prsy mrznou, nohy na kluzské skále kloužou, ale lezeme ji všichni s vervou. Cesta dolů je stejně výživná, pač je vše pod sněhem a značky nejsou nikde vidět, ale jdu tak nějak po paměti a brzy se dostaneme na značenou cestu. Je to spíše klouzání než chůze, ale během hodinky jsme všichni spokojeni zpět u auta.

Na poslední den se přesouváme k jezeru k jezeru MONDSEE, kde se nachází známa a populární ferrata DRACHENWAND.

Ráno na pohodu vyrážíme kolem 10 hodiny ranní k ferratě. Oproti včerejšku je naprosto úžasný sluneční den. Jako by jsem včera lezli úplně v jiném ročním období. Tady to už voní jarem. Lezení jde úplně samo, je to ferrátka za odměnu s překrásnými výhledy na okolní hory a jezero MONDSEE. Nikam nespěcháme a kocháme se výhledy. Užíváme si počasí i lezení. Před mostíkem se rozdělujeme a každý lezeme jinou cestu. Tuto ferratu jsem lezl už nesčetně krát a vím, že nejhorší je cesta zpět do údolí. Jsou zde úseky, které jsou velmi nebezpečné a hrozí uklouznutí, zakopnutí a pád do rokle. Pro tyto případy sebou táhnu i kratší lano, nesmeky, kdyby byl cestou sníh nebo zledovatělý terén. Nakonec není nic potřeba. Děkuji parťákům LAUŘE a Ondrovi, Martinovi za skvělý lezecký víkend.