Klinika Luna

"Odbřemenění"

Možná to znáš.

Nějakou dobu funguješ.
Zvládáš věci, které je potřeba zvládnout.
Držíš tempo.
Řešíš povinnosti.

A pak náročné období skončí…
a místo úlevy přijde únava.

Někdy člověk onemocní až ve chvíli, kdy má konečně volno.
Nebo ho emoce doženou až tehdy, když už „nemusí fungovat“.

Psychika i tělo totiž během zátěže často přepnou do režimu,
ve kterém se snaží hlavně udržet nás v chodu.

Na některé emoce, únavu nebo vyčerpání v tu chvíli prostě není moc prostor.

Až když přijde větší klid nebo pocit bezpečí,
napětí začne pomalu povolovat.

A právě tehdy může přijít reakce,
která byla dlouho odložená.

Možná tedy není zvláštní,
že nás vyčerpání někdy dožene až zpětně.

A možná to není selhání.
Možná si tělo a psychika jen konečně dovolily zpomalit.

Co někdy může pomoct?

Nevrátit se hned zase do výkonu.
Dopřát si chvíli klidu.
Odpočinek bez pocitu, že musíme být produktivní.
Být chvíli sami.
Nebo naopak s lidmi, vedle kterých můžeme na chvíli povolit.

Ne všechno se dá „spravit“ rychle.
Ale někdy už jen to, že si dovolíme zpomalit, může být důležitý začátek.