Mediaceapravo.cz

17. listopadu — pomohla by nám “celospolečenská” mediace?

Den boje za svobodu a demokracii. A zároveň den, který nám každý rok připomíná, jak křehká svoboda je — a jak moc závisí na tom, jak s ní zacházíme v běžném životě.

S dneškem mě napadla myšlenka, že jako mediátorka nejen svobodně podnikám, ale také dávám lidem prostor vymanit se z pozice oběti, přestat čekat, že „to za ně někdo vyřeší“, a svobodně se rozhodnout, co bude dál.

Kdybychom dokázali přenést pár mediačních zásad do každodenních situací, mohlo by se nám tu všem žít lehčeji:
🍀Umět říct svůj názor, ale také dopřát prostor tomu druhému.
🍀Rozpoznat, že můžeme nesouhlasit, a přesto spolu mluvit.
🍀Ustát napětí, aniž bychom útočili.
🍀Vzít si zpět odpovědnost za to, jak reagujeme a přestat čekat, že to někdo „vyřeší za nás“.

Tohle je svoboda v praxi.
A je v ní obsažená i ta nejdůležitější mediační zásada: dobrovolnost.

Stejně jako v mediaci vstupujeme do řešení konfliktu dobrovolně, i v životě si volíme, jestli budeme k problémům přistupovat respektujícím způsobem. Jestli neodejdeme z dialogu hned po první věci, se kterou nesouhlasíme. A jestli se pokusíme o řešení, které je naše, ne vnucené.

Mediace je vlastně povolání o svobodě.
O tom, že lidem pomáháme vymanit se z pocitu bezmoci a znovu převzít kormidlo.
A podobný mindset bychom jako společnost mohli potřebovat — možná víc, než si chceme připustit.

Dnes jsem odpoledne strávila na sportovní soutěži svého syna v Sokole.
A tam je svoboda vidět krásně: v pohybu, v radosti, ve férovém soupeření, kde každý respektuje prostor toho druhého.
V malém modelu toho, jak by to mohlo fungovat i jinde.

Svoboda je totiž neviditelná, ale přítomná ve všem, co říkáme, jak se rozhodujeme i jak se k sobě chováme.

Děkuji všem, kteří za naši svobodu bojovali. Pojďme si ji nepokazit.✌🏻🇨🇿