Můžete být dravá, laškovná, smyslná, něžná, romantická… prostě taková jaká jste Vy. Můžete být sami sebou. "Máte ráda omáčku?“
Taková prostinká otázka by Vás neměla zaskočit. Začnete-li však rozebírat, nač se Vás dotazující ptá, zjistíte, že se Vám na jazyku převaluje mnoho chutí a nevíte, z kterých si vybrat. Jen si představte, kolik už jste jich během života ochutnala a vybrat jen jednu jedinou
a s čistým svědomím říci, že ty ostatní opravdu nestojí za zmínku je zhola nemožné … Ta svíčková od babičky s brusinkami … možná ta smetanová s houbami … nejlepší je přeci rajská od maminky … mám raději sladkokyselé nebo více pikantní? Salsa znamená v překladu „omáčka“. Jak jsme se Vám stačili naznačit v úvodu, omáček existuje nepřeberné množství. Historie salsy a důležité mezníky
První kontakt se zemí původu salsy navázal slavný mořeplavec a objevitel Ameriky Krištof Kolumbus (r. 1492). Zakotvil u břehů Karibiku v domnění, že nalezl novou cestu do Indie. Jakmile byl tento omyl vyvrácen, otevřely se Evropanům nové možnosti a příležitosti pro rozvinutí obchodních trhů. Dříve než si osadníci Karibiku stačili uvědomit, že jsou terčem španělských šífů, pobřeží se již hemžilo nejen „bílou kůží“, ale také černými africkými otroky. Ostrovy Kuba a Puerto Rico byly obaleny směsicí domácí, evropské a africké kultury. Rok 1511 se stal významným mezníkem, ve kterém africké rytmy, španělské a indiánské melodie daly vzniknout latinské hudbě. Vzhledem k tomu, že se Kuba dočkala nezávislosti až v roce 1898, lze v salse najít velký díl Afriky. Paradoxně však největší popularizace salsy probíhala až ve dvacátém století v USA, kde je vzestup slávy spjat se společností Fania Records. Počátkem šedesátých let zastínil výsluní latinských rytmů rokenrol a slavná éra anglických Brouků – Beatles. Šedesátá a sedmdesátá léta opět ožila salsou, kterou v osmdesátých letech vystřídala jednodušší merenque. Devadesátá léta a následně i vstup do 21. století už opět patří jen a jen hříšnému tanci – salse. Hudba a styly
Salsa je tanec „volného stylu“. Platí přímá úměra mezi počtem tanečníků a počtem stylů tance. Můžeme říci, že existuje přesně tolik tanečních stylů salsy jako je tanečníků, kteří ji tančí. Salsa v sobě slévá mnoho stylů. Její podobu ovlivnily africké rytmy jako rumba, francouzská contradanza (která byla domestikována Španěly a stala se z ní danza, jež se stala základem pro kubánský národní tanec), kubánský son a quaquanca, puertorická bomba a plena, dominikánská merenque, mambo obsahující prvky swingu, jazzu a big bandu, karibská cha-cha, hip-hop i break dance…
Nejčastěji se setkáte s Kubánskou salsou, Newyorskou salsou, L.A. salsou a ruedou. V prapůvodu doprovázely tanec především bicí nástroje (bubny, bambusové a dřevěné paličky apod.), se zařazením popových prvků se přidávaly dechové nástroje jako trubka, trombón, flétna, klarinet, saxofón a nelze opomenout ani kontrabas či klavír. Rozdíl mezi kubánskou a L.A. salsou spočívá především v orientaci pohybu - u kubánské salsy je pohyb páru během tance orientován po kruhu, kdežto v L.A. salse vychází pohyb páru z tzv. cross-body lead (křížového převedení), tedy přímočarého pohybu.
