Letka GML

Naproti tomu jsme kromě informací z biologických vzorků získali unikátní měření volného pádu z 15 kilometrů.

Následně jsme jako zakončení projektu absolvovali dvě prezentace:
1) v naší aule před cca 60 spolužáky a
2) na konferenci v Planetáriu Praha - obě akce se moc povedly a zdálo by se, že projekt je zdárně u konce.

Nám ale nedalo spát, proč se sonda urvala. Rozhodli jsme se proto dát onen provázek k hlubšímu průzkumu. Trhací zkouška ukázala, že vydrží zatížení více než 270N. Z elektronového mikroskopu jsme se dozvěděli, že místo přetržení se liší od míst ustřižených, ale v prvkové analýze nevyšlo žádné neobvyklé složení. Proto budeme dále pokračovat v testech a zároveň s očekáváním a již nabitými zkušenostmi vyhlížet další ročník, kde budeme časově efektivnější, preciznější a opatrnější, ale stále stejně zvídaví.

Ve školním roce 2025/2026 jsme se rozhodli již potřetí zúčastnit projektu Dotkni se vesmíru. Tentokrát však s novými členy a zajímavými nápady, jak tuto misi zvládnout zase trochu jinak a lépe.
Cílem této soutěže je sestavit malou 300g sondu, kterou následně zúčastněné týmy vypustí pomocí meteorologického balónu do stratosféry, tedy do výšky asi 30 km nad zemským povrchem. Jedná se o malou polystyrenovou kouli, uvnitř které se nachází různé senzory, kamery, či jiná zařízení pro získání co nejlepších dat z letu. To už je však na nás - studentech, pro jaké složení sondy se rozhodneme.

A jak nejen naše příprava, ale i samotné vypuštění probíhalo?
Jak již bylo zmíněno, na letošní tvorbě sondy se podíleli převážně noví členové Letky, a proto pro nás bylo důležité nejdříve pochopit, jak vlastně samotný modul a zaznamenávání dat fungují. K tomu nám pomohla sonda z minulého ročníku soutěže. Nebylo to nic jednoduchého, protože se nám s ní nedařilo navázat komunikaci uvnitř naší školy a museli jsme častokrát vylézt až na střechu, kde spojení fungovalo jak mělo. O správnosti měření nám hodně napověděla i přijímaná data (tlak, teplota, poloha), která jsme mohli s jistotou ověřit. Po seznámení s tím, co nás čeká jsme už jen netrpělivě čekali na zaslání materiálu, abychom se mohli pustit do vlastní sondy.

V polovině podzimu jsme se očekávané zásilky dočkali a zahájili přípravu na sestavení našeho zařízení.
Nutno říci, že jsme začali docela zlehka, což se nám později mohlo pěkně vymstít. V průběhu prosince a ledna jsme se rozmýšleli, co bychom chtěli ve stratosféře změřit, ale dlouhou dobu nepadlo finální rozhodnutí.

Rozhýbalo se to až začátkem 2. pololetí, kdy už jsme dostali termín startu a uvědomili si, že je to doslova za dveřmi, a tak jsme objednali většinu senzorů.
Když se na to zpětně podíváme, tak ani tehdy jsme neudělali tolik, kolik jsme mohli zvládnout. Protože bylo najednou 23. dubna a sonda byla, jako bychom ji právě dostali. Proto musím pochválit Michala a Nicol za jejich intenzivní práci v posledních dnech i nocích, protože nebýt jich tak by ve středu ani nemělo smysl někam jet.

!!! Doplňující informace k předchozímu příspěvku!!!