Psychosomatické centrum - Praha 9 Běchovice

Jsou chvíle, kdy v sobě držíme pocit, že někdo měl něco udělat jinak - že měl přijít a omluvit se mi, pochopit mě, nabídnout mi pomoc…

Jenže nikdo nám nic nedluží.
Ne proto, že by to, co se stalo, bylo v pořádku. Ale prostě proto, že každý má právo vidět věci po svém.

A tak je dobré se ozvat, když to tak cítíme.
Současně s tím je však nutné s lehkostí pustit to sevření a hněv, které se v nás usadily. Nikdo jiný to za nás neudělá. 😅

🐦‍⬛nechat se hýčkat masáží 👉https://psychosomaticka-pece.reservio.com/ rezervujte si termín

Nedávno mi klientka při koučinku říkala, že má poslední dobou pocit, jako by se jí život zúžil jen na práci a povinnosti. A pak dodala: „Já vlastně ani nevím, co mě ještě těší.“

O chvíli později v sobě objevila vzpomínku na období, kdy jen tak vyrážela ven. Bez plánu. A občas přitom narazila na místa, lidi nebo nápady, které by ji nikdy nenapadlo hledat.
„To bylo zvláštní,“ usmála se. „Já jsem tehdy měla míň jistot… ale víc šťastného života.“

V té větě jako by si připomněla, že radost a úspěch často nepřicházejí z toho, že máme všechno pevně pod kontrolou, ale spíš z momentů, kdy trochu povolíme a necháme věci víc plynout.

😉 A tak malý návrh: Zkuste dnes ubrat tlak a víc důvěřujte tomu, že bez něho přijdou mnohem lepší věci.

kultura

👂Posloucháte své tělo? Napište nám do komentářů nebo zpráv, co slyšíte 🗣️

„Já nevím.“
V mnoha lidech tahle věta vyvolává nejistotu, stud nebo strach. Jako bychom měli mít vždycky jasno. Vědět, co chceme, kam směřujeme a co cítíme.

A přitom právě okamžik „já nevím“ bývá nejen v psychoterapii tím nejdůležitějším momentem. V tu chvíli přestávají fungovat staré automatismy a otevírá se prostor pro něco nového.

Právě kvůli těmto chvílím k nám, do Psychosomatického centra v Praze Běchovicích, lidé přicházejí.
Přijďte i vy. 😊

🐦‍⬛Pomáhat druhým mi dává velký smysl i proto vzniklo PSYCHOSOMATICKÉ CENTRUM 👉 najděte si termín https://psychosomaticka-pece.reservio.com/

Jen každé osmé jedenáctileté dítě se těší do školy.
To je číslo, které ve mně zůstalo z konference "Česko {bez} předsudků" pořádané minulý týden Inspire & Impact Network.

A když pak poslouchám dospělé klienty, často slyším podobnou větu, jen v pracovní obměně.

Jak snadno nás od radosti z objevování, poznávání a věcí, které by nás skutečně bavily, dokáže vzdálit strach.
„Hlavně neudělat chybu.“
Ve škole jsme se mnozí naučili, že chyba znamená problém, ostudu nebo ztrátu přijetí či dokonce nadšení pro věc. A zvláštní je, jak snadno si tenhle pocit přeneseme i do práce.
Pak sedíme na poradách, bojíme se říct svůj názor, přetěžujeme se a snažíme se být „dost dobří“.

Část z nás zkrátka pořád sedí v nějaké školní lavici. Anebo před ní jako učitel.
😊 Tak šup do dospělosti a do radosti z toho, co děláme - beze strachu z pochybení. Třeba to pak pomůže zlepšit i naše školství. 😊