ProstěPohyb

Kdo kde semnou?

Brain We Are LIVE: Podcast o mozku https://tickets.colosseum.eu/kvart/standard/Hall/Index/3137693/vIiosxXG7Bn3t1LnOSVEqw_rov__rov__xcodex_AGA1gFbU4whfMWA9IVrBzvoJHwMobbgVzNVLsw__

Co mě dostalo na gauč?

Jasně, asi se shodneme na tom, že ne všichni. Někdo to vyhajpuje k úspěchu dost psychopatickým stylem.

Tahle myšlenka mi přišla minulý týden, když jsem zjistila, že pokud chci cítit v určitých etapách života úspěch a spokojenost a naplnění.
Potřebuju být více konzistentně vnímavá k sobě, svým potřebám a rytmu těla i duše.

Když totiž zmiňuji konzistentnost, která je cestou k určité vizi, kterou si nesu. Je nutné právě respektovat svoje potřeby a možnosti. Být věrná sobě a tomu jak to mám. Nehrát na to “Pff, to zvládnu.” Když vím, že melu z posledního.

Koho chci oslnit? A ten člověk tam semnou pak bude, až budu úplně vyřízená? Pomůže mi opečovat moji únavu, ke které jsem dospěla díky nějaké své oběti? Nebude. Spíš ne. Protože kdyby ano, zamezil by nám v takové blbosti. Vůbec ji udělat.

Rozmyslete si, komu a co ze sebe dáváte. A jestli to je tempo, které si nemá šanci při své rychlosti podat ruku s konzistentností. Zřejmě přepalujete.

JEŠTĚ VÍC.
Zapomínáš na úplně obyčejné věci.
Využívej mimo jiné to, co máš po ruce. Co je pro tebe teď dosažitelné. A vyživuje to stejně dobře, jako ketodieta a možná ještě víc. Protože, co je víc, než objetí a cítit se přijímaný? V sobě i kolem sebe.
Vyspi se, vyprdni se na alespoň dvě musím denně, tři měla bych a dopřej si to, na co máš chuť, co ti chybí. Přestaň se systematicky týrat.
Trénuj laskavost, otevírej náruč objetí, zjisti, co to pro tebe znamená tvořit ze srdce.