hra94

aktivitu, o sebereflexi a o upřímnost, o město a o vesnici, o komunikaci a o samotu, o „poetistické“ vnímání světa a o „světské“ vnímání poetičnosti, o jazyk a o gesto a o obraz a o hudbu a o gesto, a o hudbu a o obraz a o gesto, a o jazyk a o hudbu, a o obraz a o hudbu a o jazyk, a o gesto a o hudbu a o lidi. Vytyčené cíle nestojí pevně v poli, ale spíše vratce v pixelech monitorů a imaginace, a nevidíme tedy důvod se jich zarputile držet. Jsme pro kooperaci, vývoj, vliv; odliv a náliv členů, projektů, komunit, životů. Chtěli bychom mít statek; stavení; stodolu; místo; místo-domov: pro galerii, pro divadlo, na koncerty, na festivaly, pro hosty, pro návštěvníky. Idealisticky si představujeme malou vesničku blízko většího městečka, tvořící pomyslný nerovnoměrný trojúhelník mezi Prahou. Chtěli bychom zasahovat do veřejného prostoru, zvát lidi tam, kam by normálně zváni nebyli. Jsme si vědomi síly neopakovatelného projevu, který vzniká díky náhodnému uskupení různých lidí s různým kognitivním základem ve vztahu k „umění“, a vidíme i plodnost v tom, tyto základy zkoušet, oťukávat, bořit a stavět znova, jinde. – Hora, Mohamed, a tak dále. Lepíme si na čelo institucionální nálepky „intermediální umělec“, ale jsme vlastně spíše panmediální. Máme rádi internet a stupidní obrázky koček. Svět je zlej – svět je dobrej. Květen 2014, Praha